Historie svatebních oznámení

Už jste někdy přemýšleli nad historií svatebních oznámení? O tom, jak je lidé vnímali v minulosti, nebo jak se navrhovaly a vyráběly? O všech zajímavostech z historie svatebních oznámení vás poinformujeme v následujícím textu, neváhejte a pokračujte ve čtení! Třeba se zde inspirujete pro svou vlastní svatbu!

Abychom si ujasnili, co to vlastně znamená svatební oznámení, dovolte citovat malou definici: „Svatební oznámení je dopis, který jeho příjemce žádá, aby se zúčastnil svatby.“. Svatební oznámení je obvykle psáno ve třetí osobě a podle dobrých zvyků by mělo být odesláno s takovým předstihem, aby adresátovi bylo doručeno pět až osm týdnů před datem svatby.

Pokud je na svatebním oznámení upřesněno, aby příjemce potvrdil svou účast, toto je příjemce povinen vykonat. Jestliže však výzva o potvrzení účasti chybí, příjemce svou účast nepotvrzuje.

Historicky je dáno, že o rozeslání svatebních oznámení by se měla postarat rodina nevěsty, konkrétněji matka nevěsty, a to buď tím, že je vypíše a rozešle sama, nebo se postará o to, aby byly vytisknuty a rozeslány specializovanou službou. Matka nevěsty (nebo její zástupce z nevěstiny strany) je přitom povinna dodat kompletní seznam hostů, který pečlivě sestavila s účastí své rodiny i s přímou účastí rodiny ženicha.

Dá se předpokládat, že svatební oznámení vzniklo u příležitosti první svatby. Historikové jsou přitom přesvědčeni, že ta se odehrála před více jak 4.350 lety! Původní svatební oznámení tedy fungovalo spíše na principu ústního tradování, kdy s novinou byli do světa vysíláni posli, případně ji šířili městští vyvolávači.

Ve středověku znamenala vysoká míra negramotnosti rozesílání svatebních oznámení pouze mezi šlechtou. Bohaté rodiny se přitom držely tradice, která jim udávala najímat na psaní svatebních oznámení mnichy, kteří vládli umění kaligrafie a oznámení vyráběli ručně. Tyto dokumenty byly obvykle psány na ozdobné pergamenové svitky, nebo k tomu určené dopisní papíry, které byly vkládány do obálek a opatřovány rodinnými erby a samozřejmě i pečetí.

Svatební oznámení tak, jak ho známe i dnes, prožilo největší rozmach v roce 1477, kdy byl Johannesem Gutenbergem vynalezen knihtisk. V té době začínají být vedle klasických městských vyvolávačů využívány i služby novin – svatební oznámení se tisknou do společenské rubriky, v mnoha novinách posléze vzniká samostatná rubrika oznámení. Ručně psaná svatební oznámení však zatím přetrvávají, jelikož kvalita tisku v té době stále pokulhává (šlo v podstatě jen o razítko s inkoustem na papír) a pro samostatná svatební oznámení se nehodí.

Průlom vlastních svatebních oznámení přišel v roce 1642, kdy Ludwig von Siegen vynalezl kovovou rytinu, což pro tisk znamenalo mnohem vyšší kvalitu. Aby se vytisknuté písmo nerozmazávalo, mezi listy svatebního oznámení se dává hedvábný list papíru, což je tradice, která přetrvala až dodnes.

Tisknutí klasických svatebních oznámení se záhy rozšířilo mezi střední třídu. I přestože však bylo svatební oznámení tisknuto, stále obsahovalo inpiduální jméno každého hosta, což bylo v případě tehdejších svateb (počet hostů se často počítal na stovky) velice náročné.